Quo vadis?

Standardní školy reprezentují určitou většinově zavedenou normu, standart, předepsaný vzor.

Samozřejmě platí, že od běžného standardu se mohou odchylovat, a tedy fungovat jako alternativní, i některé ze státních škol

        - např. základní školy s rozšířeným vyučováním (matematiky a přírodních věd, cizích jazyků, tělesné výchovy aj.)

Spol. znaky moderních pedagogických směrů (a nejen jich):

• neudusit přirozenou touhu po vzdělávání
• přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, podporování kvalit i originalit žáků a respektování (chyba je stupeň učení,ne přestupek)
• spolupráce s rodinou dítěte
• co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce



PROTOŽE!!!

Člověk si zapamatuje:
10%  toho, co slyší
15%  toho, co vidí
20%  toho co současně vidí i slyší
40%  toho, o čem diskutuje
80%  toho, co přímo zažije, nebo dělá
90%  toho, co se pokouší naučit druhé


• propojování předmětů( k pochopení souvislostí a využitelnosti poznatků)
• prostředí uzpůsobeno dětem
• vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí( proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba)
• slovní hodnocení